Vojáci,
rádi bychom vám vyjádřili podporu ve velmi nelehké službě, kterou vykonáváte v tak náročných podmínkách.

Někdo může říci, že být vojákem je jen práce, povolání, že na tom nic není. Vojáci si přeci jen cvičí, užívají, mají zážitky, prožívají dobrodružství a někde cestují. Jenže ono to tak není.
My vnímáme Vaši ,,práci“ jako skutečnou službu. To vyžaduje velkou odvahu, sebezapření i oběti. Obětují se spousty aktivit, které by člověk jinak rád dělal, hlavně čas, který by člověk trávil rád s rodinou a blízkými. Musí být velmi náročné se vnitřně vzepřít a jít sloužit, když nasazuji svůj život na obranu a pomoc druhým a přitom opouštím svou rodinu – příbuzné, partnerky, manželky a děti. Nevidět je celé měsíce, mít o ně starost a mnohdy nevědět, kdy je uvidím nebo kdy se s nimi budu moci spojit. Přirozenou součástí je i strach v různých podobách, který se při službě objevuje.

Každý z nás jsme nějakou formou ve službě – někteří z nás jsou policisté, hasiči, zdravotníci, právníci, terapeuti. Nicméně si jen stěží můžeme představit, co prožíváte a jak těžké pro vás je vše, co vaše služba obnáší, s čím se potýkáte, čemu čelíte.

Také dobře víme, že služba se nedotýká jen vojáků, ale také jejich rodin. Vaše manželky, partnerky, děti, rodiče a blízcí by jistě měli hodně co říci o tom, co prožívají, když odcházíte do služby, když od vás nebo o vás nemají žádné zprávy.

K tomu se těžko hledají vhodná slova. Proto chceme, abyste věděli, že vaše služba má obrovský smysl. My si ji velice vážíme a vážíme si každého z vás. Bez patosu můžeme říci, že díky tomu mohou lidé v noci klidně spát – držíte válku daleko od našich hranic. A vaše služba již mnohokrát prověřila, že jste připraveni nás ochránit i za cenu nejvyšší, obětováním vlastního života.

DĚKUJEME.

Jsme připraveni vám i vašim rodinám pomoci a podpořit vás v nelehkých životních situacích, které by mohly v souvislosti se službou nastat.